V počátku 80. let, kdy ještě platil pro známkování Klasifikační řád, jednotný pro všechny školy, se musely striktně dodržovat předpisy. Takovým předpisem byla i pětistupňová klasifikační stupnice. POUZE pětistupňová. Tedy známky 1- nebo 3/4 nejsou známky. A běda tomu, kdo takovou známku použil při hospitaci, nebo v situaci, kdy byl začínajícím učitelem a předkládal své známky zástupci ředitele ke kontrole. Osobně si myslím, že opačný extrém, kterým je mé známkování nekonečně mnoha desetinnými čísly (někdy i mimo interval <1;5> ) je právě toho důsledkem. Jsem rád, že mě za to již nikdo nebuzeruje. Ovšem tak daleko, jako jedna kolegyně, která i do třídního výkazu napsala známku 2/3, jsem přece jen nešel.

      Vzpomínám si ještě na jeden z předpisů, kterými nás zásoboval školský úřad. Při proškrtávání prázdných kolonek v třídních výkazech, třídních knihách a různých podobných dokumentech se bude proškrtávat z levého horního rohu do pravého dolního. Opačné proškrtávání, jakkoliv bylo logické, bylo vážným porušením pracovní kázně. Vrcholem pak bylo proškrtávání od ruky, bez použití pravítka. Takto vytáčel své nadřízené jeden můj kolega (v letech 1990 až 2011 pak působil jako ředitel školy). Dokázal proškrtávat od ruky tak rovnými čarami, že jej musel tehdejší zástupce ředitele přistihnout přímo při činu. A to bylo těžké, takže byl sžírán jen mučivým, těžko dokazatelným podezřením. Abychom si zapamatovali směr proškrtávání (jakmile se něco stane přísným pravidlem, snadno se to plete), používali jsme pomůcku: Od XVII. sjezdu KSČ jde všechno s kopce. (XVII. sjezdu KSČ v té době byla plná televize, plné noviny, plné schůze ... plné všecko.)