Leží v laboratoři pod parapetem a pamětníci tuší, že se nejedná o nadprůměrnou inteligenci, ale o historickou učební pomůcku. Psal se rok 1986 a ve ZVOPu (Základy Výroby a Odborné Přípravy) se vedle stavebnictví, chemie, elektrotechniky a základů administrativy začalo nenápadně prosazovat i programování. Dostalo novou učební pomůcku: dva kusy počítačů s označením IQ 151. Programování ovládala "dírkovaná matematika" a asi v této době vznikal základ a tradice, ze které vychází dnešní stav informatiky na naší škole. Škoda jen, že staré děrovače na děrné štítky byly příliš velké a nepodařilo se zachovat je jako památku na pionýrské doby výpočetní techniky. Jednalo se o pracoviště velikosti kancelářského stolu s klávesnicí a děrovacím zařízením. Sloužilo pro přípravu děrných štítků, papírových kartiček, na kterých byl pomocí otvorů vždy jeden příkazový řádek pro počítač. Balík kartiček se pak převezl do výpočetního střediska, "nakrmil" se jím počítač a výsledek v podobě pásu papíru z tiskárny se zase donesl zpátky do školy. Většinou obsahoval dlouhou řadu chybových hlášení. Chybné štítky bylo třeba přepsat a celá procedura se mohla opakovat. Z pohledu dnešního programátora to bylo jistě hrozné. Ale bez tohoto zázemí bychom asi nedostali nové počítače pro střední školy mezi prvními. A jak se říká: "Všechno zlé je k něčemu dobré", tak nám Základy odborné přípravy, kterými se snažilo totalitní školství "přiblížit budoucí inteligenci dělnické třídě", pomohly k tomu, abychom byli ve výpočetní technice vždy o krok dále než většina ostatních škol.

        IQ 151 je 8-mi bitový stolní mikropočítač s mikroprocesorem 8080A a taktovacím kmitočtem 2 MHz. Svou paměť RAM o velikosti 32 kB (opravdu jsem se nespletl, 32 kilobite) plnil většinou z klávesnice pomocí příkazového interpretru v jazyce BASIC. Zobrazovací jednotku - monitor - nahrazoval libovolný televizor. V případě školních počítačů to byly malé barevné televizory Merkur (většinou tedy ve žluté a bílé barvě, takže s tou barevností nic moc). Za poznámku stojí jistě i to, že měl cenu desetinásobku nástupního platu vysokoškoláka. Dalším důležitým příslušenstvím byl kazetový magnetofon, který sloužil jako magnetopásková paměť. Program tak bylo možné z počítače nahrát na magnetofonovou kazetu. Ve srovnání s děrnými štítky to byl obrovský pokrok. V případě bezchybného přenosu dat trvalo zaplnění celé paměti počítače asi 7 minut. Technické zařízení však bylo často vrtkavé a pásky značky Emgeton vyžadovaly značnou trpělivost. (Co si budeme namlouvat. Bylo to sice krásné, ale celý obsah paměti se většinou bezchybně nahrát nedal.) Počítač měl možnost připojování zásuvných modulů, které rozšiřovaly paměť, doplňovaly programové vybavení (modul pro Pascal), nebo umožňovaly připojit periferní zařízení jako byla jehličková tiskárna nebo zapisovací zařízení Minigraf.

        K Minigrafu si rovněž nemohu odpustit malou poznámku. Jednalo se o zapisovač, jehož větší rozměr jen o pár centimetrů přesahoval šířku kancelářského papíru. Držák na tenký fix se mohl pohybovat do stran, papír pod ním se mohl současně posouvat nahoru nebo dolů a fix se mohl k papíru přitisknout, nebo nad papír zvednout. Kromě grafů, jejichž rýsování se muselo naprogramovat, umožňoval Minigraf i výpis programu. Výpis jedné stránky však trval 15 až 20 minut.

        První počítačová učebna obsahovala deset počítačů IQ 151 a znamenala na školní poměry velký pokrok. Dalším příslušenstvím počítačové učebny se stala disketová jednotka s propojením na všechny počítače. Byla to mechanika na dvě 8-mi palcové diskety. Její hranatá skříň měla velikost asi jako současný monitor a její disketa představovala paměťový prostor neuvěřitelných 360 kB.

        Na počátku 90. let se objevily na naší škole i první počítače třídy PC AT s mikroprocesorem 286, taktovacím kmitočtem 18 MHz, jedním MB RAM a diskem o velikosti 40 MB. Počítačům vládl operační systém MS-DOS 4 a diskový manažer Dosman. Aktuálním textovým editorem byla legendární T602. Monitory byly černobílé. Počítačem byla vybavena nejprve knihovna a kancelář zástupce ředitele. Posléze byla vybudována vedle učebny s IQ 151 nová učebna, osazená již počítači PC s mikroprocesory 386 a taktovacím kmitočtem 40 MHz a nevídaně velkými disky 225 MB.

        Další výraznou změnou ve vybavení školy byla dodávka osmi do sítě zapojených počítačů značky Apple. Byla jimi vybavena třetí učebna výpočetní techniky. V učebně byla inkoustová a laserová tiskárna a externí CD ROM mechanika. O výpočetní techniku se v té době starala RNDr Jana Kapounová. Kromě práce v textovém režimu pod DOSem jsme mohli vyučovat i "okenní" OS na Applech. Doktorka Kapounová pak přešla na vysokou školu a výuka odborných předmětů na gymnáziích byla zrušena. Jediným pozůstatkem byla výuka programování a základů ekonomie jako volitelných předmětů. Přibyl také nový předmět pro 1. ročník a pro tercie a kvarty - informatika a výpočetní technika, který navázal na programování předchozího ZVOPu. Učebna se starými IQ 151 již dávno výuce nevyhovovala. Byl to problém, se kterým se naše škola shodou okolností potýká i dnes. Pro výuku je třeba, aby se třída dělila na třetiny, ale použitelné jsou počítače jen ve dvou učebnách. Třetí učebna měla buď nevyhovující počítače, nebo prostě úplně chyběla.

        Náhrada starých počítačů IQ 151 byla docela kuriózní. Znenadání jsme dostali ze školského úřadu od Dr. Čecha zásilku desíti počítačů. Jaké ale bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že jsou bez disků a navíc jen 286-ky. Se síťovým serverem by mohly ještě rok docela dobře sloužit. Startováním z 5 a 1/4 palcové diskety byly skutečně na hraně použitelnosti. Přes všechny tyto potíže, ke kterým se ještě přidal nedostatek učitelů pro nový povinný předmět, jsme měli obrovský zájem studentů o výpočetní techniku. Od školního roku 1992/93 jsme otevírali třídy s rozšířeným vyučováním programování a matematiky. 286-ky jsme brzy nahradili počítači s mikroprocesory Intel 386 a 486 s taktovacím kmitočtem 40 MHz. To již se o rozvoj počítačových učeben starala prof. Marie Jiříčková.

        Na škole se rovněž objevilo první Pentium (90 MHz, 16 MB RAM, 1 GB SCSI disk), které se stalo - jak zástupce ředitele říkal - CML (Centrální Mozek Lidstva), protože na něm byla zpracovávána nejdůležitější agenda školy. Do jisté míry tak nahradil tři staré notebooky (486/30MHz/4MRAM mono), které sloužili vedení školní agendy.

        Musím se rovněž zmínit o civilní službě. Byli to většinou naši absolventi, kteří pro nás představovali významnou technickou pomoc. Vzpomínám si na "disketový mariáš" Ing. Jiřího Muchy, který neúnavně pořád dokola instaloval z disket na počítače potřebný software (8 disket pro Windows 3.1, které se postupně vystřídaly na všech PC učebny).

        Lví podíl na rozvoji počítačového vybavení měl Mgr. Roman Plaček, který během své civilní služby (1996-1997) postavil nové počítače do celé učebny pouze za cenu materiálu. Staré 386-ky tak putovaly do kabinetů a škola se mohla od školního roku 1996/67 honosit novou multimediální učebnou s Pentii 100 MHz, 16 MB RAM, harddisky 1,2 G a zvukovými kartami. Od této doby jsme byli více méně soběstační při opravách počítačů. Další revoluční změnou byla stavba počítačové sítě. Přípojky byly zavedeny do všech kabinetů a kanceláří, poslucháren, některých učeben v přístavbě školy a samozřejmě do dvou počítačových učeben. (Učebna s Apply stála stranou, neboť její údržba a upgrade by byl příliš drahý.) Od února 1997 řídil počítačovou síť server Compaq (PI 120 MHz, 32 MB RAM, Hdd 2 Gb s Windows NT 4.0). Roman plaček také navrhl adresářovou strukturu pro školní informační systém a uvedl do provozu elektronickou poštu mezi kabinety. V síti bylo zapojeno 45 pracovních stanic s operačním systémem Windows 3.11 a úroveň výpočetní techniky a informačního systému na naší škola dosáhla jednoho ze svých vrcholů. Při odchodu z civilní služby mi Roman předal správu sítě a serveru. Od školního roku 1997/98 vzniklo na škole nové pracovní místo - správce počítačové sítě.

        Ke dni otevřených dveří 14. 1. 1998 byly na Internetu zveřejněny první www stránky školy (na adrese http://www.mujweb.cz/www/gymn_hrabuvka byly již zrušeny, jejich archivní kopie je zde). Měly i svou anglickou verzi.

        Úkol pro další civilkáře byl jasný. Kromě práce pro předmětové komise musí zvládnout práci technického asistenta pro správu sítě. A byli to právě absolventi, kteří nám podobně jako Roman Plaček pomáhali objevovat cestu k budování informačního systému.

        Na jaře 1998 se podařilo Ing. Martinu Shánělovi (dalšímu "civilkáři") připojit počítače školní sítě k Internetu pomocí proxy serveru. Do té doby se k Internetu připojoval pouze jeden počítač v kabinetu IVT přes modem a vytáčenou linku. Zájemci o Internet se již mohli sejít v učebně IVT, složili se na telefon a společně surfovali na několika počítačích.

        Na konci dubna o rok později završil Mgr. Michal Střižík tuto snahu o připojení k Internetu tím, že zorganizoval zkušební provoz připojení pomocí pevné linky. Tři týdny jsme tak zdarma využívali reklamní akce fy Inec, která nás zdarma připojila rychlostí 32 kb/s k Internetu. Spojení k firmě Inec obstarávala pevná linka Telecomu. Naneštěstí cena linky 7000,- Kč měsíčně byla příliš vysoká a rychlost připojení příliš nízká (asi 22 kb/s), takže jsme se 19. 4 1999 opět vrátili k vytáčené lince. Byl to krok zpět, ale zájem uživatelů o služby byl příliš nízký, než aby se vyplatilo linku udržovat.

        Zajímavá příhoda se udála 8. června 1999. Během bouřky, která se přehnala přes Ostravu, se některý z blesků zřejmě trefil přímo do školní budovy. Výsledkem bylo poškození několika rozbočovačů, napojených na síťovou kabeláž, ale také modemu, který byl napojen na telefonní linku. Z hlediska fyziky to je krásný příklad elektromagnetické indukce. Pro školní síť však bylo indukované napětí příliš vysoké a pro modem a některé rozbočovače přímo osudné. Ale všechno zlé je k něčemu dobré. Starý a pomalý modem jsme museli nahradit novým moderním 56-ti kilobitovým modemem. Hromadné připojování učebny k Internetu bylo opět o něco atraktivnější.

        Další kvalitativní skok byl učiněn v prosinci 1999. I když se od tohoto roku datuje drastické snižování rozpočtu (asi -500.000,- Kč ročně), které mělo původně nastřádat peníze na realizaci akce Indoš (Internet do škol), bylo již tradičně koncem roku možné konečně čerpat finanční prostředky. Tentokrát na nákup pěti počítačů PII (330 MHz, 32 MB RAM, 4 G HDD). O jejich postavení se opět zasloužil Roman Plaček, který nám byl neustále nápomocen. Od počátku roku 2000 měly všechny kabinety přístup k adresářové struktuře serveru, na kterém byly aktuální informace o rozvrhu, plánu práce, suplování, včetně celé řady dokumentů k organizaci školy.

        A právě jeden z pětice těchto počítačů sehrál v historii počítačové sítě významnou roli. V té době jsme museli řešit nákup chybějícího software, abychom zajistili stejné vybavení pro tehdy již 58 počítačů. Původní záměr nákupu software Windows NT serveru za 1,- Kč jsme museli z důvodů ostatních nevýhodných podmínek smlouvy nakonec řešit nákupem pětiuživatelské licence v ceně 16000 krát větší. Ostatní uživatele sítě začal proto jako server obsluhovat právě onen pátý počítač. Dostal posílenou paměť na celkových 64 MB a aby nezvyšoval náklady na software, byl osazen volně šiřitelným operačním systémem Linux RedHat 6.0. Do konce školního roku pracoval ve zkušebním provozu a od září 2000 již plnohodnotně převzal informační služby starého, již trochu dýchavičného serveru Compaq. Ten nadále zajišťoval původní služby pro kancelář a vedení školy. V červnu 2000 byl do zkušebního provozu zapojen další počítač, složený z vyřazeného materiálu a ze sponzorských darů studentů. Byl umístěn v atriu školy a měl umožnit snadný přístup k informacím na školní síti především studentům. Později byl doplněn i jehličkovou tiskárnou. Novinkou informačního systému byl intranetový web, jehož mnohé stránky byly generovány dynamicky. O jeho správu a programové vybavení se od počátku staral jako externista Honza Šmíd. Celá řada funkcí, včetně připojování a odpojování počítačů k Internetu byla zautomatizována a dala se vzdáleně ovládat z kteréhokoliv počítače. Na serveru byl vybudován rozsáhlý FTP archiv, který dával k dispozici širokou paletu volně šiřitelného software. S operačním systémem Windows 95|98 a kancelářským balíkem od Software602 jsme tak dovršili nákup všeho potřebného software pro všechny školní počítače.

        Od počátku roku 2001 byly prováděny kroky k realizaci Internetového připojení a nových webových stránek na prestižní adrese. 2. 5. 2001 se podařilo trvale připojit školu k Internetu pomocí mikrovlnného spojení rychlostí 140 kb/s. Krátce na to byla zprovozněna doména http://g.hrabuvka.cz, která dala od září 2001 všem uživatelům novou firemní adresu a od října rovněž nový design oficiálním stránkám gymnázia. Jejich obsah server vždy v době, kdy nebyly linky vytíženy, automaticky přenášel z intranetových stránek.

        V listopadu jsme poskládali 7 nových počítačů. (Podobně, jak zavedl výrobu počítačů dříve Roman Plaček, stavěli jsme tyto počítače se synem Honzou, který již nepracoval jako externista, ale jako nový civilkář.) Následovala akce "kulový blesk", kdy 7 nových počítačů putovalo do učebny a 7 relativně výkonných počítačů putovalo do vedlejší učebny, kde vytlačilo poslední přežívající 486-ky a ty zase nahradily jiné, pomalejší počítače v kabinetech. Nekonečnou prací jsme tak nahrazovali chybějící prostředky na nový hardware. Novým přírůstkem v počítačovém parku byl staronový server Compaq PII, který jsme dostali jako sponzorský dar. Vhodně nahradil starý server NT a udržel tak tradici serveru Compaq na naší škole. Abychom ušetřily čas při častých instalacích systému, (mnohdy trvala instalace jednoho počítače téměř 4 hodiny - to když jsme na starý počítač kromě Windows 95 instalovali ještě IE 4.0, kancelářský Software602 a všechen další software, potřebný k výuce), navrhli jsme a vypracovali metodiku přenášení obrazů disku. Užitím jediné diskety jsme pak snadno přenesli ze síťového archivu na serveru původní obraz opravovaného disku. Celá operace trvala asi deset až patnáct minut. V srpnu 2002 jsme postavili zbývajících 7 PC do učebny IVT a následovala samozřejmě tradiční akce "kulový blesk" a posuny počítačů. Pro většinu počítačů na škole jsme již měli instalační obrazy disků. Od srpna rovněž nastoupila dlouho očekávaná posila, nová správkyně sítě, Ing. Věra Dráplová. Měla provázat spolupráci serverů Windows NT a Linux a zvýšit tak stabilitu a komfort poskytovaných služeb.

        Dlužno podotknout, že v této době byl informační systém na svém vrcholu. Za neuvěřitelně nízkých nákladů na hardware, který jsme udržovali na hraně použitelnosti a téměř nulových nákladů na software, systém zajišťoval mnohé nadstandardní služby, které využili zejména studenti v zájmovém kroužku a odborném semináři. Chloubou systému byl intranetový web s rozsáhlým FTP archivem, jehož mnohé stránky byly generovány dynamicky. Informační systém byl dosažitelný z každého kabinetu. Nechyběl SQL server, pro stanice Windows zajišťovala služby SAMBA včetně monitorovacích skriptů a síťových disků pro uživatele. Pro Linuxové stanice zajišťoval služby NIS. Na nové PC učebny byl nainstalován s možností volby systém Windows 98 a Linux Mandrake 9.0. Vše s vypracovanou metodikou přenášení instalačních obrazů z FTP archivu. (Tuto metodiku jsme připravovali i pro možnost třetího OS na jednom stroji, kterým byly tehdy již pro jednu učebnu zakoupené Windows XP.) Jednalo se vlastně o přípravu vybraného vzdělávacího střediska v rámci vzdělávání učitelů v oblasti informační gramotnosti. Vzdělávací středisko začalo úspěšně pracovat v září 2002.

        Celý systém měl však jeden nedostatek. Na rozdíl od podbízivé politiky software od Microsoftu předkládal svým uživatelům, že se k (alespoň částečnému) používání musí kvalifikovat. A to slyší neradi nejen naši studenti. Nemalou úlohu zde jistě sehrál i poradní hlas komerčních firem. A tak nová správkyně sítě během roku 2003 zrušila veškerý provoz na systémech Linux, byl nakoupen nový software od Microsoftu a některé funkce zrušeného serveru Linux převzal nový značkový server Compaq s OS Windows 2000. Tento rok znamenal po dlouhé době velkou finanční injekci do hardware a nemalé investice do komerčního software. Rovněž byla navýšena rychlost připojení k Internetu a škola udělala v informačních technologiích obrovský krok kupředu. Znamenal však úplné odvrácení od open source. Jestli to bylo vhodné odhození zátěže, (většina uživatelů open source nechtěla a těch pár jedinců, kteří jej využívali, beztoho již odmaturovalo), nebo omezení všeobecného rozhledu, dokáže teprve čas.

25. 1. 2004 Vlastimil Šmíd

______________________
pozdější poznámka (12. 2. 2008)
Poslední odstavec jsem 15. 2. nahradil větou: "Změny od roku 2003 již byly plně v režii nové správkyně sítě". Ani to však nestačilo a příspěvek se do almanachu k 50. výročí školy nedostal. Vlastně to bylo tak, že se řediteli nelíbil poslední odstavec, opravil jej a změnil jeho smysl. Takto upravený článek jsem zase nechtěl autorizovat já. Kdž jsem trochu "vychladl", poslední odstavec jsem smazal. Ale jak už jsem uvedl, ani to nestačilo.. Pikantní na tom je to, že jsem měl na ředitelskou objednávku napsat článek do almanachu o tom, jak to u nás na škole bylo při zavádění výpočetní techniky. A ono to tak skutečně bylo.