patří střední škole (ze starých stránek - 1998) Na jaře roku 1969 jsem absolvoval přijímací zkoušku do prvního ročníku gymnázia, tehdy ještě v Ostravě Vítkovicích. Do dnešního dne tuto zkoušku považuji za svou nejtěžší. Nepochybně byla i mou životní výhybkou. Kam by mě zavedl její druhý směr si netroufám odhadovat, ale jedno vím jistě. Bylo by možné dostat se do původního směru oklikou, ale tehdy jsem to nevěděl a neuměl bych o to usilovat. Asi právě proto jsem tuto zkoušku, tehdy podvědomě a nyní s nadhledem, považoval vždy za nejtěžší...
Studijní léta okem fotoaparátu:
Takto jsem se viděl v zrcadle někdy v roce 1976, kdy jsem dostal (staro)nový fotoaparát PENTI.
|
![]() ZE VZPOMÍNEK FYZIKÁLNÍ TÉMATA INFORMATIKA OSOBNÍ |
||
![]()
|
Exkurze do Prahy patřila bezesporu k nejatraktivnějším akcím na škole. Pamětníci této akce jistě vzpomenou na ubytování v hotelu Ostaš a na profesory Majkuse a Civína. Fotografie zachycuje nástěnku se záběry z Prahy. Když jsem ji fotografoval, Pavel Plečka mi pohotově vběhl do záběru. Tehdy jsem se na něj zlobil. Dnes jsem mu vděčný, protože bez něj by to prostě nebylo ono. |
||
![]()
(Honza Koutný a prof. Zdeněk Majkus) |
![]()
|
||
Neodmyslitelnou součástí těchto závodů bylo - kromě překonávání překážek po laně (nejlépe přes nějaký potok) - také stanoviště střelecké. A tak se i z jinak mírumilovně vyhlížejících pedagogů (viz fotografie vpravo) dokázaly vyklubat militantní jedinci (viz níže). ![]()
Rudolf Sumara
| |||
![]() |
![]() |
||
Na fotografiích si labužnicky pochutnávají na cigaretách Vlastík Borovský (vlevo) a Ivo Němec (vpravo).
|
|||
![]()
Směr |
![]() |
||
Málo na tom, že jsme šli po čtyřproudové silnici bez chodníku, ještě jsme museli mít každý batoh s 5 kg zátěže. Ti šťastnější nesli cihlu, pytlík s pískem, nebo alespoň limonády a mohli se během pochodu nesmyslné zátěže zbavit. Ti méně šťastní nesli knihy nebo jiné předměty z domova. Z počátku to bylo jedno, neboť o příkazu si netroufl nikdo diskutovat. Potom, tváří v tvář skutečnosti už byla jakákoliv diskuse zbytečná a ani učitelé netrvali na dodržování tohoto příkazu. Ostatně z vedení školy s námi nikdo nešel. |
Spolužačka Margit. Tváří se nasupeně. Každý kdo mohl, už vyhodil z batohu zátěž. Jen ona si z domu jako zátěž vzala starý hmoždíř. Původně nenesla nic, jenže pod pohrůžkou profesorky třídní se raději pro zátěž vrátila. Nenapadlo ji, že jakmile se vzdálíme od školy, nebude brát paní profesorka své pohrůžky vážně. Byla to zvláštní doba. |
||
Spolužačku Margit jsem fotografoval ještě často. Většinou to však již nebyly fotografie ze
školy. Je také na poslední fotografii z mého studentského alba. Na sestavování dalšího alba
už jsem neměl čas. (To v kočárku je Malý Chlapec Honza. Můžete si na něj kliknout...)
![]()
|