Mé vzpomínky na této stránce
patří střední škole

(ze starých stránek - 1998)

       Nejtěžší zkouška ...

Na jaře roku 1969 jsem absolvoval přijímací zkoušku do prvního ročníku gymnázia, tehdy ještě v Ostravě Vítkovicích. Do dnešního dne tuto zkoušku považuji za svou nejtěžší. Nepochybně byla i mou životní výhybkou. Kam by mě zavedl její druhý směr si netroufám odhadovat, ale jedno vím jistě. Bylo by možné dostat se do původního směru oklikou, ale tehdy jsem to nevěděl a neuměl bych o to usilovat. Asi právě proto jsem tuto zkoušku, tehdy podvědomě a nyní s nadhledem, považoval vždy za nejtěžší...


Studijní léta okem fotoaparátu:

Takto jsem se viděl v zrcadle někdy v roce 1976, kdy jsem dostal (staro)nový fotoaparát PENTI.

autoportrét - skok na domovskou 
stránku

ZE VZPOMÍNEK
FYZIKÁLNÍ TÉMATA
INFORMATIKA
OSOBNÍ
Pavel Plečka

Praha duben 1973

Exkurze do Prahy patřila bezesporu k nejatraktivnějším akcím na škole. Pamětníci této akce jistě vzpomenou na ubytování v hotelu Ostaš a na profesory Majkuse a Civína.

Fotografie zachycuje nástěnku se záběry z Prahy. Když jsem ji fotografoval, Pavel Plečka mi pohotově vběhl do záběru. Tehdy jsem se na něj zlobil. Dnes jsem mu vděčný, protože bez něj by to prostě nebylo ono.

prof. Majkus a Honza Koutný Dalšími akcemi, které zpestřovaly školu, byly branné závody. Nejvýhodnější bylo, účastnit se závodů jako asistenti na různých stanovištích.

 

 

 

(Honza Koutný a prof. Zdeněk Majkus)

Honza, Vláďa a pes Argo. (Honza Koutný a Vláďa Mika.)

 

 

prof. Sumara

 
Neodmyslitelnou součástí těchto závodů bylo - kromě překonávání překážek po laně (nejlépe přes nějaký potok) - také stanoviště střelecké. A tak se i z jinak mírumilovně vyhlížejících pedagogů (viz fotografie vpravo) dokázaly vyklubat militantní jedinci (viz níže).

prof. Sumara s puškou.

Rudolf Sumara
(později znám spíše jako
Velký Pedagog)


skupina ostrostřelců

 

Vlastík Borovský Vrcholem dokonalosti pak byla pochodová cvičení, která nás měla vyvést z městského smogu na čerstvý vzduch. ... Je otázkou, zda máme kouření spolužáků považovat za provokaci. Všimněte si, že Vlastík kouří cigaretu s filtrem, zatím co ostatní nadechovali vzduch nefiltrovaný. Na pravé fotografii v pozadí je vidět rozhlasový vysílač, což svědčí o tom, že pochodujeme po "Rudné" (Ostravský sběrný okruh), v té době plné Wartburgů, Trabantů a nákladních automobilů ... Ivo Němec

Na fotografiích si labužnicky pochutnávají na cigaretách Vlastík Borovský (vlevo) a Ivo Němec (vpravo).


 

 
spolužačky Jana a Margit Spolužačky z "C"-éčka Jana Hrčková a Margita Janíková.

 

 

 

Směr
Karviná
Český Těšín
Ostrava centrum
...

Margit

Málo na tom, že jsme šli po čtyřproudové silnici bez chodníku, ještě jsme museli mít každý batoh s 5 kg zátěže. Ti šťastnější nesli cihlu, pytlík s pískem, nebo alespoň limonády a mohli se během pochodu nesmyslné zátěže zbavit. Ti méně šťastní nesli knihy nebo jiné předměty z domova. Z počátku to bylo jedno, neboť o příkazu si netroufl nikdo diskutovat. Potom, tváří v tvář skutečnosti už byla jakákoliv diskuse zbytečná a ani učitelé netrvali na dodržování tohoto příkazu. Ostatně z vedení školy s námi nikdo nešel.

Spolužačka Margit. Tváří se nasupeně. Každý kdo mohl, už vyhodil z batohu zátěž. Jen ona si z domu jako zátěž vzala starý hmoždíř. Původně nenesla nic, jenže pod pohrůžkou profesorky třídní se raději pro zátěž vrátila. Nenapadlo ji, že jakmile se vzdálíme od školy, nebude brát paní profesorka své pohrůžky vážně. Byla to zvláštní doba.
Spolužačku Margit jsem fotografoval ještě často. Většinou to však již nebyly fotografie ze školy. Je také na poslední fotografii z mého studentského alba. Na sestavování dalšího alba už jsem neměl čas. (To v kočárku je Malý Chlapec Honza. Můžete si na něj kliknout...)

Margit, Honzík a odkaz na Honzíkovy osobní stránky.

(zpět na úvodní stránku)